Jak se stavěl ranč u Valkýry

JAK TO VŠECHNO ZAČALO………

 

Už jako malé dítě jsem utíkala mámě od kočárku když jsem uviděla koně.Tuhle historku znám jen z doslechu od mamky,ale sama si pamatuji jak jsem chodila za každým vozem a pronásledovala ho kam jede,potom jsem vydržela sedět v mezi a jen se dívat jak kůň oře.Měla jsem zájem navštěvovat nějaký jezdecký kroužek,ale nikde v tu dobu nic nebylo.Nejbližší oddíl byl v Uherčicích a když jsem se tam jela zeptat,bylo mi řečeno,že přibírají členy až od 12 let,mě tenkrát bylo osm,ještě dnes si pamatuji jak jsem to tenkrát obrečela.Za nedlouho se v Hustopečích na DDM založil jezdecký kroužek a bylo rozhodnuto,tam nemůžu chybět.Přivezli se tři huculské kobyle,Myška s hříbětem Majkou a Miluška.Rozhodnout se na které bych chtěla jezdit bylo hned jasné,přece Myška,byla totiž asi o deset centimetrů větší než Miluška.V devíti letech jsem tedy začala konečně jezdit.Moje začátky nebyly vůbec jednoduché,Myška totiž byla velmi vyčuraný kůň a kdykoliv si umanula tak mě prostě shodila.Kdykoliv u nás doma zazvonil na zvonek ředitel DDM pan Švásta bylo to mamce hned jasné „Jana je zase v nemocnici“,často jsem totiž padala na hlavu a otřes mozku byl u mě častým úrazem. Dnes už sice Myška nežije,ale byl to můj první kůň a na takového se nikdy nedá zapomenout.Asi tak po roce fungování jezdeckého kroužku pod vedením Gabrieli Zatloukalové (tenkrát Mokré) se přivezli další koně,Sonet a Fatra  a to už se začalo přemýšlet i o nějakých závodech.Nějaké jsem už úspěšně absolvovala s Myškou a později i s Luckym,ale moje sportovní ambice byly větší než jsem mohla získat v jezdeckém kroužku.Proto jsem přestoupila ke své kamarádce Hance Šebestové,která mě nabídla jezdit na její klisně Manile.S Mančou jsme sbírali jeden úspěch za druhým,nebyly závody na kterých by se neumístila.Ale ikdyž jsem byla úspěšná,stále mě něco chybělo a to,mít vlastního koně.Moje sportovní sezóna pokračovala i nadále v různých oddílech,až jsem se dostala do jedné dědinky u Kroměříže,do Soběsuk.Když jsem tam přijela poprvé,tak mě majitelka Jaroslava Krejčířová seznamovala s koňmi a prováděla mě stájí.Po prohlídce jsme stáli před stájí a já v dálce ve výběhu uviděla nějakého koně.A tak se ptám „ a co je támhle to rezávé“ A ona mě říká „to je 4letá kobyla,ale není naše,je tady jen ustájená“ a já aniž bych ji viděla,jsem věděla,že to jednou bude můj první vlastní kůň. A tak se  i stalo,byla to láska na první pohled a já si přivezla domů VALKÝRU. Tenkrát jsem ještě neměla vlastní stáj a tak jsem ji měla pouze ustájenou,ale s tehdejším přítelem Vojtou jsme přikoupili další koně a založit si vlastní stáj bylo téměř nezbytné.Pronajali jsme si stáje v Boleradicích a založili Sportovní stáj Straviš.Již název napovídá složeninu dvou příjmení a to Straka a Višňovská.Po našem rozchodu jsme šli každý svou cestou a moje stáj se přejmenovala na SPORTOVNÍ STÁJ VALKÝRA,jak jinak než po své první klisně.Pronajala jsem si bývalé JZD v Hustopečích,kde jsem začala spolupracovat se školou v Kloboukách jako učitelka jezdectví,dále potom s nadací Betlém,kdy za námi přijížděl vozíčkář.Samozřejmostí byl jezdecký kroužek i agroturistika.Zájem byl velký a tak koní stále přibývalo  až se jejich počet vyšplhal na 17 a k tomu nějaké ovečky a kozičky.Když jsem,ale otěhotněla bylo jasné,že tohle všechno se nebude dat zvládnout a tak jsem musela přistoupit k radikálnímu řešení a skoro všechno prodat.Trhalo mě srdce když mě odváželi moje koníčky,ale jinak to prostě nešlo.S Renkem jsme si nechali pouze tři koně Valkýru,Lonýsa a Darju.Věděla jsem,že když už jsem u koní 20 let,tak to bez nich prostě nepůjde.Jednoho dne však přišla nepříjemná obálka a v ní byla výpověď nájmu z prostor kde jsme měli koně ustájené.Nejdříve to byl šok,kam s nimi,ale všechno zlé je pro něco dobré.Tahle výpověď nás totiž nakopla k tomu,abychom  si postavili vlastní stáj a tak se také stalo.Nejdříve jsme se setkávali s obrovskými problémy co se týkalo stavby,pozemku a různých povolení,no hrůza,ale Rendova trpělivost přinesla ovoce.Dnes už stáj stojí,máme v ní 30 koní,koupili jsme opět kozičky i ovečky,také kravičky,oslíky a lamy, a to vše nám hlídá smečka psů.Do budoucna plánujeme přistavovat a také nějakého pštrosa,klokana atd...

V srpnu roku 2008 jsme si vyhlídly pozemek směrem k rybníkům,ten se nám podařilo odkoupit 1.1.2008 a tak jsme si říkaly " super,jde se stavět " ,ale to jsme se velmi spletly.Najedou jsme zjišťovaly samé nepřijemné věci ohledně stavebního povolení atd. .... no tragédie,už jsme si myslely,že jsme koupily pozemek,který je nám k ničemu.Naštěstí se časem vše nějakým způsobem vyřešilo a mohlo se začít stavět.

 

tak a máme koupen pozemek

první sloupek na plot

nejdříve se pozemek musel vyčistit,posekat a popálit bordel

základ na plot

a brána

budoucí šatna a sklad na piliny

budoucí žrádelna a sedlovna

a jde se betonovat

a jde se stavět

a začíná nekonečné natírání

pohled ze předu

pohled ze zadu

slavnostní otevření

interiér stáje nyní

nyní ze předu

písková jízdárna

dále připravujeme .....

TOPlist